Být zdravý je základní lidské pvávo
Primář poradny pro civilizační choroby MUDr. Karel Erben, neúnavný propagátor teorie působení homocysteinu na lidské zdraví, mluví o svém partnerství s touto pozoruhodnou látkou.
Kdy se poprvé začalo hovořit o existenci samotného homocysteinu?
Výzkum homocysteinu začal v roce 1962, když si ve Spojených státech uvědomili četnější výskyt nového onemocnění charakteristického především tím, že postižení jako velice mladí umírali na kardiovaskulární choroby. Zjistilo se, že společným znakem je výskyt metabolitu homocysteinu v moči. Zkoumali tedy homocys-tein, který byl objeven už roku 1932. Tehdy se vědělo, že je to toxická látka, ale jeho zapojení do metabolismu nebylo jasné. Zkoumáním se zjistilo, že homocystein je nezbytná látka, která v buňkách lidského těla musí vznikat a vyskytuje se ve všech buňkách. Ukázalo se, že je nejenom v lidských buňkách, ale i v buňkách ostatních savců a živočichů a že je dokonce i v buňkách rostlin a baktérií.
Jak si tedy máme představit fungování homocysteinu v našem těle?
Metabolismus homocysteinu představuje cen-1 trum biochemického dění v buňkách, od kterého se všechno odvíjí méně nebo více viditelnými cestičkami, stužkami, nitkami. Když se zastaví tento metabolický cyklus, končí život – v tom je jeho význam. Aby mohl cyklus fungovat, potřebuje dostatek kyseliny listové, vitamínu B6 a vitamínu B12. Jestliže ho nemá, fungování začne váznout, homocystein se nemůže přeměnit, ale ani nemůže zůstat v buňce, protože by se uplatnil jako toxická látka a buňku by vlastně zabíjel. Takže ho buňka vypudí do mezibuněčné-ho prostoru, do krve. V krvi jeho hladina stoupá a začne se projevovat jeho negativní působení. Tím je vyložena celá podstata vzniku civilizačních chorob, protože tohle je jejich vlastní j začátek. A když ten začátek chytneme za pačesy a dodáme dostatek těch tří vitamínů, máme zaopatřenou celou prevenci civilizačních chorob. Paní doktorka Jitka Hořejšová pro tento stav fungování metabolismu homocysteinu vymyslela pojem biochemické zdraví, což opravdu geniálně zjednodušuje celý problém.
My se teď snažíme o zpřístupnění měření hladiny homocysteinu i na dalších místech
republiky. Lidé také dostanou informace, jakým způsobem nadávkovat vitamíny, aby se jejich biochemické zdraví obnovilo a fungovalo.
V současnosti tedy pracujete na vytvoření celorepublikové sítě konzultantů v otázce biochemického zdraví?
Ano, tenhle nápad vlastně vznikl v hlavě jednoho mého pacienta, který přišel do mé poradny na kontrolu po zhruba dvou a půl měsících braní vitamínů. Při první návštěvě měl chronický únavový syndrom, revmatické postižení kolen a ramene, zjistili jsme poruchu fungování trávicího traktu na bázi Crohnovy choroby. Při druhé na mne ode dveří divoce gestikuloval a volal: „Podívejte se na mě, já nepřicházím, já létám!“
Z toho vyplývá, že lze potlačit příznaky autoimunit-ních onemocnění. Znamená to tedy, že můžeme mluvit i o léčbě roztroušené sklerózy?
S roztroušenou sklerózou je to horší. U roztroušené sklerózy je zatím zkušenost taková, že se zastavuje její rozvoj a nejsou tam ty nepříjemné remise.
Ale i to je veliký úspěch…
To je obrovský úspěch. U některých pacientů s roztroušenou sklerózou to vypadá, že se daří příznaky malinko zmírnit.
U dalších autoimunitních onemocnění je to podobné. Princip vzniku autoimunitních onemocnění je nesmírně jednoduchý. Strukturní vzorec homocysteinu si člověk může představit jako vosí žihadlo tvořené jedním atomem síry a jedním atomem vodíku. Tohle je vlastně vybavení molekuly momocysteinu, které umožňuje tu jeho obrovskou aktivitu a agresivitu. A homocystein tenhle svůj nástroj využívá, nebo zneužívá – jak si kdo přeje – k tomu, aby značkoval tělesné bílkoviny.
Proč vlastně klesá příjem vitamínů a minerálů potřebných pro udržení optimální hladiny homocysteinu? Kam se ty vitamíny ze stravy poděly?
Ve výkladu příčin zvyšování hladiny homocysteinu v krvi byly uváděny příčiny genetické, toxické a další. S tím, že spolupodíl má i skladba stravy. Při hledání příčin, proč má většina populace poruchu metabolizace homocysteinu, se došlo k tomu, že to nutně souvisí s postupným úbytkem vitamínů a minerálů v zelenině a naší stravě vůbec. K dnešku je to naprosto katastrofální číslo, z něhož vyplývá, že došlo k úbytku o zhruba 80 % v porovnání s obsahem vitamínů a minerálů, které byly ve stravě před padesáti lety. l\lo a pětina tehdejšího obsahu není množství, které by dokázalo zásobit buňky potřebnými vitamíny a minerály.
Týká se tento úbytek pouze průmyslově produkovaných potravin, nebo je to i problém pěstitele, který si doma na zahrádce vypěstuje okurku?
Je to záležitost veškeré zemědělské produkce, ale samozřejmě jsou určité rozdíly. U lidí, kteří se snaží žít zdravě, ze zásob z vlastních zdrojů, a kteří jsou si vědomi toho, že půdy jsou vyčerpány a musí se dobře vyhnojit stájovými hnojivý, bývá hladina homocysteinu nižší, než u ostatní populace, která nakupuje v supermarketech. Ale zdaleka se to neblíží fyziologické hladině 6,4. Dostanou se pod hodnotu deset, nebo i devět.
O jakém časovém horizontu při léčbě úpravou hladiny homocysteinu mluvíme?
Je to běh na dlouhou trať – to není léčení z týdne na týden – mluvíme o měsících. Měl jsem možnost zblízka sledovat vývoj atopic-kého ekzému u sedmadvacetileté pacientky. Trvalo to půl roku, než odložila vysoký rolák, který zakrýval projevy nemoci, a odvážila se i podávat ruku, protože se vyhojily meziprst-ní prostory, které už nemokvaly a nesvědily. Začala ustupovat i celulitida, kterou měla geneticky podmíněnou, a původně to vypadalo, že bude sledovat osud své maminky, jejíž nohy připomínaly hrbolaté sloupy.
To tedy znamená, že nejsme odkázáni na to, co nám bylo dáno do vínku, ale můžeme se svou genetickou výbavou účinně bojovat?
Ano, na tu genetickou výbavu a její uplatnění je třeba se dívat tak, že to, co je v genech, může být pro člověka určitý handicap. Ve většině případů geny ke svému uplatnění potřebují, aby se vytvořily příznivé podmínky pro uplatnění toho negativního, co v nich člověk dostal do vínku. A to negativní opět ve většině případů bývá porucha metabolismu homocysteinu, čili absence biochemického zdraví, kdy toxicita homocysteinu umožní předznamenání v genech, aby se uplatnilo a vznikla choroba.
Kde začít s šířením myšlenky negativního působení homocysteinu – jsou to už medicínské fakulty?
Tam určitě, ale tahle myšlenka by se měla začít zašívat už na základních školách a na středním stupni rozvíjet. I\la základních školách proto, aby se děti v době, kdy začnou napodobovat příklady těch větších a ohlíží se po cigaretách, dozvídaly, co ta cigareta s metabolismem homocysteinu udělá.
Jak vidím, máte před sebou skutečně velký kus práce…
To jsme u dětí na základním stupni školství. Když ale dospívají a přichází do doby, kdy by mohly začít plánovat svoje vlastní děti, je zapotřebí veliká osvěta. Je nutné, aby si mladí lidé uvědomili, že budou chtít, aby se jim narodilo zdravé dítě a ne dítě, které bude od začátku trpět vrozenou poruchou metabolismu, imunity, u kterého se třeba objeví dispozice k leukémii, rozštěpové vady, vady ve vývoji srdečně-cév-ního systému. Tohle všechno jsou poškození, která se zakládají v době před zplozením toho dítěte. Když se zárodečné buňky budoucích rodičů vyvíjejí v těle, kde koluje homocystein ve vyšší hladině, uplatňuje se jeho toxicita právě na materiál zárodečných buněk a genové vybavení. A právě tady se zakládá vznik genových mutací, které předurčují toto poškození.
Takže má-li se snížit výskyt těchto onemocnění v populaci, je nutné informovat a organizovat prevenci. A to, že se to nedělá, nelze označit než jako zločin na této generaci a na příštích dětech. Kvůli zisku z chemických léků a snaze o to, aby neklesal jejich odbyt, se obětuje generace mladých lidí. Snad by bylo i na místě, aby se začalo uplatňovat heslo, že ten, kdo mluví proti uplatnění těchto hledisek, by měl být nazván veřejným nepřítelem, protože vlastně brání lidem přístupu ke zdraví a brání naplnění základního lidského práva být zdravý.
Jde tedy o to, proč nám někdo brání být zdravý?
Ano a jde také o to, kdo. Je potřeba začít ty, kdo tomu brání, označovat, aby došlo k jejich veřejnému znemožnění.
Proč myslíte, že existuje takový protitlak? Proč se tomu systém tak úporně brání?
Když se podíváte kdekoliv do ekonomické sféry, do oblasti podnikání, tak všude je jasné, že není kumšt zboží vyrobit, ale prodat. Platí to i ve zdravotnictví, speciálně u výroby léků. A výrobci léků mají tu obrovskou výhodu proti výrobcům televizorů a prádla, že můžou tak trošku korigovat nebo zvyšovat počet lidí, kteří chtějí jejich zboží kupovat.
Výrobci léků jsou přímo závislí na tom, aby měli dost nemocných lidí, protože jenom ti zajišťují odbyt. A tak to dělají prostředky, které mají k dispozici. To znamená, že se problém hladí jen po povrchu, odstraňují se pouze příznaky nemoci, a toho lékaři využívají. Bohužel je hodně lékařů, kteří s tímto systémem spolupracují, nebo ho podporují, ale i to je výsledek ekonomických tlaků, které jsou na ně vyvíjeny.
Ono se ukáže, že námitky vznikly někdy odhadem, někdy z předsudků a nejvíce jich vzniklo z dezinformací, které jsou záměrně vypouštěny do systému, aby mátly lékaře a zpomalily nástup toho, co musí jednou v péči o zdraví nutně vyhrát, to znamená systematické prevence u civilizačních chorob.
Kolik lidí z řad klasických obvodních lékařů je podle vás této myšlence nakloněno?
Stále ještě je to mizivé procento, ale když porovnáme stav před pěti lety, před rokem a nyní, tak dnešek vypadá, jako by ta křivka už strmě stoupala. I když jsou to prozatím jednotlivci. Ale dříve se nedalo mluvit ani o těch jednotlivcích.
> Mgr. Barbora Kadlčíková